Grafiti mluví samo do své komunity, nikdo z venku ho nechápe a nechce chápat. Jeho médium je město ve své fyzické formě. Stejně jako reklama vstupuje nezvaně do veřejnýho prostoru, narozdíl od ní, ale není připosraný a nemá za zády velkýho ochrance v podobě systému. Věci, který ráno vidíme na ulici jsou jenom záznamem příbehu posedlosti, noci, běhu a ničím neomezené drzé svobody. Je to vizuální řev. Když jednou otevřeš oči, budeš se divit, kolik toho spatříš.